Jazyky bez barier

Březen 2017 – maminka Alena mi posílá e-mail:

S Petrem se teď připravujeme na státní přijímací zkoušky a je to tedy síla. Jako další dyslektik v rodině to nebude mít vůbec jednoduché a je jen otázka, zda mu úředníci schválí nebo neschválí alespoň čas navíc. Pokoušela jsem se komunikovat s ministerstvem na téma, že přijímačky nejsou nastaveny rovně pro všechny děti, že jsou dys děti výrazně handicapované, ale nebyla jsem a asi ani nebudu pochopena. Už se opravdu těším, až budou přijímačky za námi a jen si přeji, aby z nich Petr vyšel s dobrým pocitem bez ohledu na přijetí / nepřijetí. Eva (Petrova starší sestra) je na Sázavské pořád spokojená, někdy až tak, že se zapomene učit a pak vše dohání na poslední chvíli.

Květen 2017 – maminka Alena mi posílá e-mail:

Tak máme přijímačky za sebou.

Byl to ale boj, půl roku jsme se s Petrem připravovali na státní přijímačky a já byla čím dál víc přesvědčena o tom, že přes státní přijímačky jen těžko přejde. Jak jsem již psala, chtěla jsem jen, aby byl v pohodě. A povedlo se! Petr znal svoji cenu dopředu, věděl dopředu, že nikdy nevyřeší všechny úlohy. Hlavně v češtině otázky vyplývající z dlouhého a náročného textu budou vždy o náhodě a do jisté míry loterií. I v matematice měl tipy příkladů, které prostě nedá. Takže v přijímačkách naostro ho vlastně nic nepřekvapilo.

Zato já byla vykolejená z ostatních dětí a rodičů. Rodiče básnili o tom, jak mají šikovné a velmi chytré děti, děti vycházely a říkaly rodičům, že třeba dva příklady nevyřešily. Petr zůstal v klidu, pocit měl dobrý a vlastně víc jsem z něj nedostala. Nic ho nepřekvapilo.

Matiku zvládl na své osobní maximum bodů, ale v češtině měl méně bodů, než v přijímačkách nanečisto. Myslím, že se negativně projevilo časové rozložení zkoušek. Ráno psali matematiku, pak měli dvě hodiny pauzu a kolem poledne psali češtinu. Pro mne nepochopitelná pauza. A čas navíc Petr vůbec nevyužil, byl tak vyšťavený, že práce odevzdával ještě před vypršením standardního časového limitu.

Hned po přijímačkách byl přijat na Pražské humanitní gymnázium, ale tam jsme ho moc dávat nechtěli. Možná do budoucna bude tato škola dobrá, ale teď ne. Čekali jsme na GEVO Sázavská, kam chodí Eva. Byl náhradník, v pořadí ho výrazně vyhouply velmi povedené školní přijímačky. Hned jsem to obrečela, protože mu do přijetí nechybělo moc bodů (to byla ta čeština). Ale díky tomu, že většina dětí dělala přijímačky na dvě školy, tak se nám nakonec Petr přehoupl z náhradníka na „přijato“.

Takže naše přijímačkové snažení mělo své ovoce. Obě naše děti budou chodit na stejnou školu. Ale stále jsem přesvědčena, že státní přijímačky dys děti výrazně handicapují a jsou velmi diskriminační. Ale to úředníci na ministerstvu nejsou schopni pochopit. Bohužel.